Luskoun vypadá jako pásovec
Pásovce si asi dokáže představit každý. Ovšem existuje i zvíře, které je pásovcovi velice podobné, ale přesto se jedná o jiný druh zvířete. Luskouni se vzhledem podobají pásovcům a mravenečníkům, ale tvoří vlastí řád hmyzožravých savců.
Pokrytí šupinami
Luskouni jsou porostlí krytem ze šupin, jež se vzájemně částečně překrývají. Tento kryt má funkci ochranného krunýře a slouží i jako maskování. Luskouni vůbec nemají zuby a kořist sbírají stejně jako mravenečník – vystrčí jazyk a polapí termity a mravence. Silné svalstvo žaludku už se postará o rozžvýkání potravy. Luskouni jsou rozšířeni v jižní Asii a v Africe, přičemž dovedou žít v různých prostředích od lesa až po savanu. Všichni luskouni mají poměrně dlouhý jazyk, který dovedou vysunout až do vzdálenosti 25 centimetrů.
Celkem existuje hned sedm druhů luskounů. Rozlišujeme luskouna bělobřichého, luskouna dlouhoocasého, luskouna krátkoocasého, luskouna ostrovního, luskouna stepního, luskouna tlustoocasého a luskouna velkého. Luskouni mají malou, úzkou, klínovitou hlavu a protáhlé tělo. Mají končetiny s pěti prsty a silné drápy kladou při chůzi na stranu. Všech sedm druhů se na kratší vzdálenosti dokáže pohybovat po zadních končetinách, přičemž ocas používají luskouni jako oporu.
Ke spánku si k útoku se pevně srolují do klubíčka. Luskoun se dokáže ubránit i větším šelmám. Svaly luskouna jsou natolik silné, že není možné je narovnat násilím. Ke svojí obraně luskouni využívají i páchnoucí sekret. Luskouni jsou samotáři, kteří jsou aktivní v noci. V průběhu dne odpočívají ve stinném úkrytu. Průměrná délka luskouního života je přibližně třináct let.
Luskoun krátkoocasý
Luskoun krátkoocasý se latinsky označuje jako Manis pentadactyla a délka jeho těla se pohybuje mezi 50-80 centimetry. Jeho ocas je pak dlouhý kolem 25-35 centimetrů. Hmotnost u luskouna krátkoocasého je mezi dvěma až sedmi kilogramy. Tento druh se vyskytuje ve východní a jihovýchodní Asii. Tvrdé, rohovité, hnědé nebo žlutohnědé šupiny o velikosti do pěti centimetrů napříč pokrývají celé tělo s výjimkou čenichu, tváří, vnitřní strany končetin a břicha.
Jakmile se luskoun stočí, nezůstane na povrchu žádná měkká část těla. Jazyk je poměrně tenký a dlouhý až čtyřicet centimetrů. Ocas luskouna je chápavý, drápy dlouhé, a proto může luskoun krátkoocasý hbitě lézt po stromech a je také velice výkonný při hrabání v zemi. U luskouna krátkoocasého se můžete setkat i s pojmenováním pangolin nebo luskoun ušatý.
Luskoun stepní
Luskoun stepní se označuje jako Manis temminckii a délka jeho těla je 50-60 centimetrů. Ocas je pak také poměrně dlouhý – 40-50 centimetrů. Luskoun stepní je mnohem těžší, než jeho kolega s krátkým ocasem. Váží mezi patnácti až osmnácti kilogramy. Luskoun stepní se vyskytuje na africkém kontinentu. Konkrétně na jeho východě až jihu.
Kromě označení stepní se lze setkat i s označením velkošupinatý. V mnoha ohledech je tento druh samozřejmě podobný luskounovi krátkoocasému. S pomocí velkých drápů rozhrabává termitiště a mraveniště na zemi i na stromech a vylizuje jejich obyvatelstvo. Luskoun má pouze nevýrazné teritoriální chování. Březost trvá kolem 120 dnů a následně se rodí jedno až dvě mláďata.
Luskouni jsou v oblastech, kde se vyskytují, častou pochoutkou lidí. Lidé pojídají jejich maso a zužitkovat dovedou i šupiny. Luskoun se tedy velice brzy může ocitnout mezi ohroženými druhy. Problémem je, že zatím má velice málo mezinárodních ochránců. Luskouní maso je velice oblíbenou pochoutkou hlavně v Číně.