Pštros dvouprstý má oko větší než mozek

Pštros dvouprstý má oko větší než mozek

Pštros dvouprstý by mohl být bez nadsázky nazýván ptačím rekordmanem. Kromě nejrychlejšího běhu má totiž na svém kontě ještě tři další NEJ. A s tím pověstným strkáním hlavy do písku je to také trochu jinak...


Divoké populace pštrosa dvouprstého (Struthio camelus) najdeme především v Africe jižně od Sahary a pak také v Austrálii. Sem byl ovšem tento pták dovezen a uměle vysazen. I když je místy ohrožen nadměrným lovem, jeho populace není celosvětově nijak ohrožena. Obývá především savany řídce porostlé stromy a polopouště s dostatkem trav a dalších rostlin, které může oždibovat. Hlavní složkou potravy pštrosa jsou totiž mladé výhonky zeleně, které jsou výživově velmi hodnotné. Čas od času si ale zpestří jídelníček i nějakým tím sarančetem nebo malými ještěrkami a hlodavci.

Způsobem trávení se pštros dvouprstý podobá naší známé slepici a dalším ptákům z rodu hrabavých. Spolu s potravou polyká i množství malých kamínků, které mu pomáhají v žaludku drtit tuhá rostlinná pletiva. Mimochodem pštros má žaludky dva – žlaznatý a svalnatý, díky kterým dokáže strávit i opravdu houževnatou zeleň. Polykání jídla skrz dlouhý krk otočený k zemi by bylo obtížné, proto si ho pštros hromadí v jícnu a jednou za čas se narovná a vše naráz spolkne. Tento jen můžeme snadno pozorovat i v ZOO, stačí se zaměřit na to, jak se pštrosovi při žraní nafukuje pružná kůže na krku.

4 x NEJ pro pštrosa

O tom, že je pštros největším žijícími ptákem jste už asi slyšeli. Věděli jste ale, že zároveň snáší i největší vejce a běhá rychleji, než kterýkoli dvounožec? A ze všech suchozemců má taky největší oči. Jedno jeho oko je větší, než mozek v jeho malé lebce. Velké oči umožňují pštrosům bedlivě sledovat okolí a často díky tomu fungují jako jakási hlídka pro kopytníky a další obyvatele savany.

V případě nebezpečí se dá pštros dvouprstý na rychlý útěk. Má velmi statné nohy, které mu umožňují v případě ohrožení života vyvinout rychlost až 70 km/h (jeho obvyklá přesunová rychlost je přitom jen 30 km/h). Když je pštros zahnán do úzkých, dokáže svýma nohama uštědřovat i velmi bolestivé a nebezpečné kopance.

Naopak hlavu do písku pštros nikdy neschovává, ani když se doopravdy lekne. Tento mýtus vznikl nejspíš díky faktu, že při sbírání potravy není malá hlava pštrosa ve vysoké trávě africké savany vůbec vidět.

Mizerný otec, který nabízí svá mláďata šelmám

Takto by asi pštrosa viděli všichni pracovníci rodičovské poradny. Je sice skvělé, že pštrosí táta nastupuje na mateřskou hned po tom, co mu jeho manželka naklade vejce. Ale proč některá z nich vystrčí z hnízda pokaždé, když se kolem mihne nějaký lev nebo hyena? Za tím musí být něco nekalého.

Skutečnost je ovšem velmi prostá. Pštrosové žijí v období rozmnožování ve větších skupinkách tvořených dominantním párem a několika dalšími samicemi. Budoucí otec ve svém teritoriu vyhloubí a upraví několik vhodných hnízd a jeho partnerka si poté jedno vybere a naklade do něj 8-12 vajec. Poté přicházejí další samice a kladou svá vejce okolo. Ty, které stojí až na samém dně společenské hierarchie, se musí spokojit s místy na úplném okraji hnízda. Samec pak na hromadu sněhobílých vajec usedne a pečlivě je hlídá.

Ta největší hnízda ale mohou obsahovat až 60 vajec, což je i na největšího ptáka na světě trochu moc. Navíc je tu i nebezpečí v podobě stále hladových hyen nebo šakalů. Pštros by se nerad dostal do situace, kdy by ho větší smečka predátorů zahnala od jeho největšího pokladu. Proto čas od času vystrčí z okraje hnízda nějaké to vejce a nabídne je tak všem dravcům. Jde samozřejmě o vejce nejníže postavených samic, takže spokojenost je oboustranná. Zhruba po měsíci a půl se hrdému otci začne batolit okolo nohou 15-20 malých pštrosátek s těmi nejlepšími geny. Během následujících dvou týdnů se shromáždí do jakýchsi školek vedených 2-3 dospělými ptáky. I tak ale první rok svého života nepřežije asi 75% mláďat.

A ještě pár zajímavostí

Věděli jste, že objem pštrosího vejce se vyrovná zhruba 20-25 slepičím? To by tedy byla omeleta... Afričtí domorodci je často používají jako nádoby na vodu a přisuzují jim i kouzelné a léčivé vlastnosti.

V zajetí mají pštrosi pověst neuvěřitelných žroutů a ne nadarmo. Rekordman z londýnské zoo spořádala za svůj život 6 mincí, zlatý řetízek, ventilek od jízdního kola, knoflík, kapesník, hodinky, tužku, tři rukavice, hřeben a kazetu s filmem. Právě ta se mu nakonec stala osudnou.