Tunguzská záhada

Tunguzská záhada

V historii lidstva se odehrála celá řada doposud nevysvětlených záhad. Jednou z nich byla delší dobu i tunguzská záhada.

Obrovská exploze

Tunguzská záhada má hned několik dalších pojmenování, pod nimiž je známá. Hovoří se o ní i jako o tunguzské události, tunguzském meteoritu či tunguzské katastrofě. Podle oficiálních zpráv šlo o mimořádně silný výbuch, ke kterému došlo 30. června roku 1908 v oblasti centrální Sibiře v současném Krasnojarském kraji. K mohutné explozi došlo přibližně ve čtvrt na osm ráno místního času nad téměř neobydlenou oblastí tajgy v Tunguzské oblasti pojmenované dle řeky Podkamenná Tunguska. Průlet objektu zemskou atmosférou byl pozorován řadou svědků a obvykle je popisován jako jasná žlutá koule či válec letící oblohou.


Výbuch byl natolik mohutný, že byl slyšet až do vzdálenosti cca 1000 kilometrů a vyvrátil či přelámal kolem šedesáti milionů stromů na rozloze větší než dva tisíce kilometrů čtverečních. Exploze rozbíjela okna domů, odhazovala lidi a zapalovala na nich oblečení ještě ve městě Vanavara, které je od epicentra vzdálené sedmdesát kilometrů. Seizmické otřesy po výbuchu zaznamenaly seizmologické stanice po celém světě a následná obrovský lesní požár byl pozorovatelný ze vzdálenosti několika set kilometrů. Do zemské atmosféry se dostalo obrovské množství malých částic popela z lesních požárů a v oblasti poblíž výbuchu dokonce padal černý déšť. Několik příštích nocí byla noční obloha i v Evropě zvláštně světlá a jevy podobné polární záři byly viditelné i ve střední Evropě. Lidé v okolních oblastech utrpěli popáleniny pokožky, jež se prý pouze obtížně a zdlouhavě hojily. Zmizela většina sobích stád i s hlídacími psy.

Málo dobového zkoumání

Na místě exploze se nenašel žádný kráter, takže je poměrně pravděpodobné, že k explozi došlo ještě v atmosféře. Výpočty síly výbuchu se hodně odlišují a jednotlivý autoři uvádí rozmanité hodnoty. Je však poměrně zvláštní, že takto působivý jev způsobil pouze marginální zájem vědeckého světa o prozkoumání jeho příčin. To do jisté míry můžeme připočítat na vrub velké vzdálenosti a složité dostupnosti místa události z Moskvy. Kromě toho tehdejší carské Rusko mělo nestabilní politickou situaci a brzy vypukla světová válka a ruská revoluce.

První pořádnou vědeckou expedici uspořádal až v roce 1921 ruský mineralog Leonid Kulik. Ovšem tato výprava se nedostala až do oblasti exploze, nicméně i přesto přinesla výsledky, jež napomohly k financování několika příštích výprav. Profesor Kulik následně v letech 1927-1938 prozkoumal celou oblast katastrofy. S ohledem na svou specializaci zkoumal oblast hlavně z mineralogického hlediska, ovšem zdokumentoval i biologické chování lesního porostu a hmyzu v postižené oblasti.

Žádné pozůstatky meteoritu

Od padesátých let se pořádalo množství výprav, které se snažily objevit pozůstatky meteoritu. Velice často byla zkoumána radioaktivita odebraných vzorků půdy i rostlinných tkání. V žádném však nebyly odhaleny hodnoty, jež by odpovídaly radioaktivnímu záření oblasti v okamžiku exploze ani výskyt radioaktivních izotopů. Během let byla vytvořena řada alternativních hypotéz o původu tunguzské události. Jednou z uvěřitelnějších hypotéz je výbuch ohromného množství náhle uniklého zemního plynu.

Kromě dalšího byla vymyšlena řada neuvěřitelných teorií. Zástupci spekulativních teorií přišli s možností havárie mimozemské vesmírné lodi, se střetem Země s antihmotou (černou dírou nebo slunečním plazmoidem), jadernou explozí, černou dírou, kulovým bleskem či pokusem s elektrickým výbojem.